Ve své podstatě je jedno, jaký povel si pro daný úkon (cvik) zvolíme, ale musíme jej pak používat vždy a ve stejné podobě. Na druhou stranu, proč znovu objevovat Ameriku, když náš národní zkušební řád používá ucelený systém povelů, které na sebe velice dobře logicky navazují (což nelze vždy říci o povelech doporučovaných v některých zahraničních publikacích, ale to může být způsobeno i překladem). Proto budeme vycházet právě z povelové techniky našeho zkušebního řádu.
POVEL
může být zvukový nebo posunkový (často se používají současně).
Jak zvuk, tak i posunek jsou pro psa symbol, proto je zapotřebí povel používat jasně, zřetelně, přiměřeně nahlas (je zbytečné křičet, pes slyší velice dobře) a v neměnné formě (neobměňujte povel jako: „Sedni!“, „Sedni si!“, „Sednout!“ atd.).
Má-li být povel pro psa zřetelný, je třeba dávat pozor na to, aby se neztrácel v záplavě dalších slov a průpovídek, kterými často majitelé své pejsky zahrnují („Azore, říkám ti ke mně, tak sakra dělej a neloudej se! Ať už jsi tady!“).
ODMĚNA
je pro psa to, co má rád, na co se těší a co uspokojuje nějakou jeho potřebu. Odměnou obvykle bývá hračka nebo pamlsek.
Odměnou by také měla být slovní pochvala a pohlazení nebo poplácání. Pochvalu a hlazení psovodi bohužel velmi často (a naprosto neprávem) podceňují a opomíjejí. Přitom je to způsob odměňování, který máme neustále s sebou a nejvíce upevňuje vztahy mezi majitelem a psem.
Pokud má být odměna pro psa lákavá, musí po ní toužit. To znamená, že psík by měl být před výcvikem přiměřeně hladový, popřípadě hračka musí vzbuzovat jeho zájem (aby byla lákavá, musí být také svým způsobem vzácná – hračka, která se povaluje 24 hodin denně psovi v pelíšku ho zřejmě nijak zvlášť vzrušovat nebude).
U odměňování hlasem a hlazením naopak neplatí čím méně, tím více to bude psovi chybět. Alespoň ne u ČsV. Díky vlčím předkům dochází k tomu, že zvířata, která nejsou v každodenním úzkém styku s majitelem, se stávají velmi samostatná až uzavřená a nedostatek páníčkovy přízně časem nijak zvlášť těžce nenesou a o úzký fyzický kontak už moc nestojí. Ale čévéčka, kterým je fyzický kontakt bohatě dopřáván, opravdu milují veškeré mazlení a drbání a často si tuto činnost na svém okolí až vynucují. Proto učte své pejsky mazlit se (mnoho ČsV to opravdu sama od sebe nevyhledává, ale když pak poznají, jaké je to blaho…) a hodně si s nimi povídejte. Československý vlčák snad mnohem více než jiná plemena dokáže rozpoznat vaše naladění podle intonace hlasu. A každý správný pes reaguje vlastní radostí na radostné rozpoložení svého páníčka. A to je princip a cíl odměny pochvalou.
