Než začneme s výcvikem neuškodí, když si zde vyjmenujeme a připomeneme nejdůležitěší zásady, kterými bychom se měli při výcviku a výchově řídit:
Pes nerozumí lidské řeči!
Možná to vypadá jako směšná a nepatřičná poznámka, ale v běžném životě se velmi často setkávám s přístupem majitelů, kteří se psem jednají, jako by jejich slovům pes opravdu rozuměl a mohl chápat jejich smysl – tedy doslovně řečeno – psa mnohdy potrestají za to, že neposlechl jejich „zcela srozumitelný“ příkaz.
Každý cvik nebo výkon musíte psu nějak „vysvětlit“. V praxi to znamená, že pejskovi fyzicky pomáháme zaujmout patřičnou polohu nebo vykonat ten který cvik (cuknutí vodítkem, zatlačení na záď, navedení pomocí pamlsku atd.).
Povel (obvykle slovní, nebo slovo+posunek) musí vždy předcházet této dopomoci. Tedy vyslovujeme ho jako první, pak teprve se psem manipulujeme.
Po dosažení cíle (vykonání cviku) následuje vždy odměna (odměnou je i pochvala). Čím dříve psa po cviku odměníte, tím účinější odměna je (prodleva by měla být cca 1 – 2 sekundy).
Zapamatujte si:
- FYZICKÝ NÁTLAK -> ODMĚNA
Ať už použijete jakkoliv silné donucení, následná odměna musí přebít negativní působení tohoto nátlaku tzn. vždy končíte v dobrém. - OD JEDNODUCHÉHO KE SLOŽITÉMU
Náročnost výcviku zvyšujeme jen postupně a zvolna. Základní cviky nejprve učíme psa v klidném a nerušeném prostředí. Teprve když je již bezpečně zvládá, přidáváme postupně rozptylující prvky (cizí lidi, psy, rušivé zvuky). U cviků, které se skládají z dílčích úkonů (např. aport) nebo vyžadují od psa výdrž (odložení) učíme nejprve jednotlivé fáze, které postupně skládáme do jednoho cviku nebo pomalu a trpělivě zvyšujeme vzdálenost a dobu trvání cviku. - 1 POVEL = 1 VÝKON
Znamená to, že vydáváme jeden povel (nahlas a zřetelně) a hned poté se snažíme psa přimět k provedení daného cviku. Ve fázi „vysvětlování“ cviku tento povel můžeme opakovat jako utvrzení, že pes jedná správně, ale až ve chvíli, kdy pes cvik splnil (např. cvik SEDNI: povel „Sedni!“ -> cuknutí vodítkem + zatlačení na záď -> pes sedí -> „Táák je hodný sedni!“). - DŮSLEDNOST
To je jedna z nejdůležitějších zásad při výcviku. Pokud chceme psovi zakázat nějakou činnost, musí ji mít zakázanou vždy, ne podle naší nálady (pes nerozumí tomu, proč jednu a tu samou věc jednou smí a jindy se páníček čertí). Jestliže vydáme psovi povel, musíme vždy trvat na jeho splnění. Z toho vyplývá, že než nějaký povel vyslovíme, je dobré zvážit reálné šance psa tento cvik vykonat. Je zbytečné například velet psovi z pěti metrů „Lehni!“, když ani u nohy tento cvik není stoprocentní a vy psa na tuto vzdálenost nemůžete opravit a usměrnit. Jakmile jednou pes pochopí, že na určitou vzdálenost od majitele nemusí poslouchat, máte o problémy postaráno (obzvláště u ČSV
).
