Co si pod tímto pojmem máme představit? Zkušební řády hovoří o ovladatelnosti na vodítku jako o cviku, při kterém pes radostně, pozorně a v přímém směru následuje psovoda tak, aby byl svou lopatkou na úrovni psovodova levého kolene. Toto se prověřuje změnou rytmu chůze (klus, pomalý krok), zastavením a změnou směru chůze (u NZŘ a ZŘ KJ-ČR Brno i obraty na místě). Ovladatelnost je prověřována i při přechodu mezi jednotlivými cviky.
Přeloženo do normální řeči to znamená, že Vám jde Váš vlčák spořádaně u nohy, netáhne na vodítku (to by mělo být prověšené) ani se nikde neloudá nebo se nesnaží očichat drn trávy. Tento cvik je součástí všech zkoušek v oddíle poslušnosti (na těch vyšších zkouškách je pak požadováno provedení bez vodítka) a s požadavky na ovladatelnost se setkáte také v oddíle obrany.
Ovladatelný pes je ale samozřejmě také příjemným společníkem v běžném životě – nikdo asi netouží po tom, aby byl svým psem vláčen jako kus hadru. Samozřejmě, že ta „civilní“ ovladatelnost bude jiná (na ulici určitě neprovádíte vpravo v bok do pravého úhlu), než jakou byste měli předvést na zkoušce. Rovněž Vás pes nemusí pozorně a dychtivě sledovat 🙂 Důležité ale je, že tento cvik bude respektovat, tedy bude respektovat i Vás a díky tomu bude například mnohem snazší průchod kolem plotu za nímž štěká jiný pes pes nebo davem na přeplněném náměstí.
Zkušební řády
V současné době v naší kynologii můžete najít 4 zkušební řády zabývající se všestranným výcvikem nebo ovladatelností psa (různých řádů je samozřejmě více, ale zde mluvíme o všestranném sportovním výcviku – tedy stopa, poslušnost, obrana).
Náš Národní zkušební řád (NZŘ) a Zkušební řád ovladatelnosti a základní upotřebitelnosti Kynologické jednoty ČR Brno (ZŘ KJ-ČR Brno) používají poněkud jinou povelovou techniku než Mezinárodní zkušební řád IPO (ZŘ FCI) a Zkušební řád pro sportovní výcvik psů v ČR SchH/VPG (ZŘ německého VDH).
Snaha je smozřejmě alespoň o jisté sjednocování, ale přesto rozdíly mezi těmito řády jsou (a jistě ještě dlouho budou – doufejme!). Tedy v případě, že chcete se svým psem skládat vícero různých zkoušek, je třeba řády hodně podrobně prostudovat a vzhledem k oněm rozdílům správně volit metodiku a způsob výcviku.
Obecně řečeno – „naše“ zkušební řády povolují u nižších zkoušek jak oslovení psa, tak posunek i slovní povel. Při provádění cviků není brán takový zřetel na dokonalou přesnost, oční kontakt, rychlost a radostný projev (což neznamená, že rozhodčím to není oceněno). Rovněž povely jsou povoleny na místech, kde oba řády zahraniční velet zakazují – u ovladatelnosti jsou to například obraty a zastavení. U zkoušek, kde je používáno vodítko, jej požadují naše ZŘ držet v ruce pravé, zahraniční pak v ruce levé.
Ani rozdíly v těchto zkušebních řádech však neznamenají, že s jedním psem nelze skládat zkoušky podle vícero ZŘ, zvláště těch zkoušek nižších. Problém obvykle nastáva, chcete-li mít psa na špičkové úrovni pro vrcholové souteže – tam je specializace na jeden ZŘ pro většinu psů nezbytná (málokterý pes dokáže dostát současně požadavkům NZŘ i IPO na vrcholové úrovni) – ale obávám se, že toto se československých vlčáků opravdu netýká 🙂
