Pokud se vám povedlo zvládnout vybudování kvalitního kontaktu s vaším štěnětem, nemělo by činit problém další propracování přivolání.
Jako povel používáme jméno psa (které už by měl spolehlivě znát) a povel „Ke mně!“. Pes by měl co nejrychleji a nejkratší cestou přiběhnout a usednout před psovoda. Samozřejmě takto vypadá přivolání ve své konečné podobě tak, jak je vyžadováno na zkoušce.
Stále platí, že cílem je co nejrychlejší a nejochotnější přiběhnutí, proto zpočátku nevyžadujte žádné předsedání. Také nemusíte striktně stát na místě, ale naopak povzbuďte psíka k rychlejšímu pohybu tím, že budete před ním couvat (u extrémně pohodových jedinců se nerozpakujte doslova prchat), opět také můžete využít nějaký úkryt. Ukazujte štěněti hračku nebo pamlsek, který mu ihned po příchodu dejte. Pokud možno by měl následovat opět povel volno, jinak vytvoříte nežádoucí spojitost „jsem přivolán – jsem přivázán“. Pes se pak naučí přiběhnout na vzdálenost zhruba jednoho až dvou metrů, aby nemohl být upoután na vodítko. Pokud je třeba štěně již opravdu připnout na řemínek, berte psíka za obojek vždy pod krkem tak, aby dlaň ruky směřovala nahoru (jako když něco nabízíte). Vrhání se na zvíře shora a chytání obojku za krkem je pro většinu psů velmi nepříjemné, protože to připomíná útok.
Pokud váš malý dareba ihned nereaguje, nechrlete zbytečně na něj další povely, ale upoutejte nějak jeho pozornost a opět zvolte útěk.
Nikdy psa netrestejte za to, že nepřišel nebo nepřiběhl dostatečně rychle!!! Naopak, i kdyby k vám doběhl až po desátém povelu, musíte ho pochválit. Někdy je lépe proto zvážit, zda má v danou chvíli smysl psa přivolávat (a plýtvat tak povely). Zde musíte uplatnit svou předvídavost a buď pejska na kritických místech raději nepouštět, nebo ho přivolat dříve, než vás přestane vnímat. V některých situacích je dokonce nejlepší v klidu (opravdu podotýkám v klidu a bez emocí) si pro štěně dojít (ne honit!). Zde ovšem stonásobně platí, že ho nesmíte potrestat, jinak si napříště od vás bude udržovat útěkovou vzdálenost a pak teprve poznáte, co se v něm ještě skrývá z divokého vlka.
Snažte se mladého pejska vždy něčím zaujmout, překvapit, nalákat na něco, co je pro něj opravdu přitažlivé. K povzbuzení psí zvědavosti (která je pak příčinou, že zvědavec přiběhne) můžete použít naprosto cokoliv. Kromě podivných zvuků, odbíhání a schovávání můžete také lézt na stromy nebo si jen tak lehnout na zem (to funguje opravdu skvěle!). Buďte pro psa páníčkem, o kterého se bojí, protože pak bude vždy fungovat trik s útěkem a vám se povede odvolat ho i z těch zdánlivě neřešitelných situací.
O tom, jak přivolání upřesnit, jak na zvířata, na které výše popsané metody vždy nestačí a jak se dělá přivolání povelem „k noze“ si povíme příště.
