Máme tu další článek ze série o výcviku. Dnešní díl se bude zabývat použitím dlouhé šňůry (stopovačky) při nácviku či pilování přivolání nejen československého vlčáka.
Může se stát, že jste přece jen někde udělali chybu nebo máte zrovna takové psí individuum, na které s triky popsanými v minulém článku nevystačíte. Pak přichází ke slovu dlouhá šňůra. Je třeba zdůraznit, že práce s touto pomůckou vyžaduje 100% důslednost a vytrvalost, protože odstraňování jakéhokoli problému nebo zlozvyku není otázkou několika týdnů, ale minimálně měsíců (může to trvat i rok) a každé porušení správného postupu vám práci ještě prodlouží.
Běžně se používá zhruba desetimetrová šňůra s karabinkou. Může být i delší, ale pak se snadněji zamotá. Důležité je, aby byla dostatečně pevná, ale zároveň lehká, aby pes tolik nevnímal, že ji tahá za sebou (zvlášť mokrá šňůra je opravdu těžká). Mně se nejvíce pro štěňata a dolaďování cviku (či jen jako pojistka u aportu apod.) osvědčila pletená kulatá slabá šňůra z PPV, z níž vytáhnu duši – je díky tomu lehoučká a velmi ohebná. Jako metráž se prodává v domácích potřebách. Na psa větší váhové kategorie a poněkud „neurvalejších móresů“ pak doporučuji něco silnějšího (kvůli lepšímu držení) a především z takového materiálu, aby vám to nepořezalo nebo snadno nespálilo ruce (klasické stopovačky z plochého popruhu jsou z výše uvedených důvodů nepraktické).
Československý vlčák
Jakmile někde pustíte psa na volno, musí mít vždy připnutou dlouhou šňůru. Tu tahá volně za sebou a vy ji berete do ruky až ve chvíli, kdy psa přivoláváte. Nejprve ho oslovíte jménem, vydáte povel „Ke mně!“ a pak cuknete šňůrou směrem k sobě. Jestliže pes pouze popoběhne, ale nepřijde až k vám, celý postup zopakujte. Opět využijte couvání k urychlení a upřesnění přibíhajícího psíka. Ve chvíli, kdy běží k vám, ho chvalte a povzbuzujte.
Pokud váš „splašenec“ :o) nekontrolovatelně pobíhá kolem, musíte vystihnout správný okamžik a jak okolo Vás proběhne, vydat povel (ten musí přijít vždy před trhnutím!), poté rychle přišlápněte šňůru nohou a teprve po přibrzdění psa ji uchopte a dokončete cvik. Samozřejmě, že celý cvik končí vždy pochvalou a odměnou.
Jinak je způsob procvičování přivolání s dlouhým vodítkem analogický s postupem na volno. Když pes již spolehlivě přibíhá, můžeme přistoupit k postupnému zkracování šňůry, až v konečné fázi visí na obojku třeba jen dvaceticentimetrová šňůrka. Pokud po zkrácení vodítka přestane pejsek přibíhat, musíme se vrátit k předchozí délce a znovu celý cvik upevnit.
Závěrem bych ještě podotkla, že u plemene československý vlčák bych doporučila preventivní používání lehké šňůry cca od věku 3 – 4 měsíců věku, kdy začnou být štěňata silně explorativní a přirozené „vodítko“ (maximální vzdálenost od majitele, smečky) přestává poněkud fungovat. Štěně si je totiž bohužel dobře vědomo faktu, že majitele snadno doběhne nebo dokonce najde podle pachové stopy. Osobně tedy považuji za lepší variantu nasadit v tomto věku preventivně dlouhou šňůru a důsledně ji používat až do odeznění puberty (což bohužel může být u ČSV klidně do 3 let), než následně řešit zlozvyky spojené s utíkáním a nespolehlivostí při přivolání…
