Základem veškerého výcviku je vždy správná motivace. Při dnešních nárocích na sportovní kynologii – především radostný, pozorný a živý projev psa spolu s očním kontaktem – není možné dosáhnout uspokojivých výsledků pomocí drilu a „svazarmovských“ metod. Výcvik by tedy měl být stavěn – zvláště u československých vlčáků – na pozitivní motivaci. Jestliže pomocí ní začnete pracovat již s malým štěnětem, není problém psovi cvik od raného věku dostatečně zafixovat a nemusíte se bát později v rámci zpřesňování a upevňování spolehlivosti uplatnit i represivní prvky – to kladné ale musí vždy převažovat.
Zkušební řády IPO a SchH/VPG při ovladatelnosti vyžadují oční kontakt (jeho absence je přímo bodově penalizována). Naše zkušební řády sice oční kontakt přímo nevyžadují, ale rozhodčími je samozřejmě hodnocen kladně a na soutěži bude takový pes určitě ve výhodě.
Krátce bych se zastavila u toho, proč vůbec oční kontakt. Původní požadavek byl, že pes má psovoda pozorně sledovat – pokud zkušební řád vyžaduje provádění změny směru chůze, rytmu a zastavení bez povelů, je sledování psovoda naprostou nezbytností, jinak cvik nemůže být prováděn přesně (pes se bude při obratech zpožďovat nebo „ztrácet“ apod.). Že se tento požadavek vyvinul až do onoho očního kontaktu je už v podstatě tak trochu věcí „módních trendů“, kterým – jako téměř vše – podléhá i sportovní kynologie. Nebudeme si zastírat, že oční kontakt působí divácky velmi vděčně. Na druhou stranu – dosáhnete-li u svého psa správným nácvikem očního kontaktu, sami zjistíte, že se radikálně zvýšila jeho soustředěnost na práci, přesnost a rychlost reakcí na povely – tedy přínos je i praktický pro samotnou dvojici pes-psovod.
Počátek nácviku
Ze začátku psovi přímo ukazujte odměnu, po které touží (pamlsek, hračka) a jejím držením v pravé ruce a ve správné poloze psa motivujte k udržování správné pozice po Vaší levé straně spolu s vyslovením povelu „K noze!„. Pejsek chtivý odměny vyvíjí sám určitou aktivitu, kterou se snažíme již jen usměrňovat tak, aby co nejvíce odpovídala budoucímu cviku. Ze začátku stačí s malým štěnětem ujít opravdu pár kroků, vzdálenost prodlužujte postupně. Důležité je, abyste pejska zpočátku co nejčastěji odměňovali. U pamlsků během chůze prostě krmte (ale nazastavujte se při tom! chůze musí být stále plynulá), používáte-li hračku, po několika úspěšně absolvovaných metrech si se psem pohrajte (hračku je vhodné mít na šňůrce, abyste v psíkovi motivovali kořistnické chování – lovení kořisti je právě tou odměnou – a nemuseli jej následně nahánět, aby Vám hračku vrátil – po krátké hře se snažte využít psovy nepozornosti a pomocí ňůrky ho o hračku připravte, hlavně žádné nucené odebírání a povely „Pust!“).
U temperamentních psů je v podstatě 100%, že budou zpočátku skákat, aby se dostali k odměně. Tomu zabráníte svižnějším tempem chůze a vodítkem (prověšeným!) drženém v levé ruce, které psíkovi nedovolí při vyskočení na odměnu dosáhnout. Každopádně se tohoto poskakování nebojte – odbourání je věc poměrně snadná a je vždy lepší poněkud krotit živý projev psa než se snažit vyburcovat letargického flegmatika nebo „tahat nahoru“ ušlápnutou chudinku.
Směr chůze zpočátku volte přímý nebo do kruhu po směru hodinových ručiček – pro psa je to snadné a nebude mít problém Vás tedy celou dobu sledovat. Postupně do chůze začleňte menší kroužky (i proti směru hod. ručiček) a osmičky. Teprve když máte sledování už upevněné, začněte cvičit obraty (dělejte je opravdu do pravého úhlu, nikoli do obloučků!). Nejjednudušší je samozřejmě vpravovbok, težší bude vlevovbok (je třeba psovi levou rukou pomoci dotočit záď). U čelem vzad se nezapomeňte držet jen jednoho způsobu (u menších lehčích psů bych osobně preferovala dotáčení – opět psovi pomáhejte, pro většího a težšího psa bude pak jednodušší obíhání psovoda*).
Po zastavení psa vždy okamžitě posaďte. Plánujete-li nějakou zkoušku dle IPO nebo SchH/VPG, učte jej to od začátku bez povelu – jen psovi machanicky dopomožte rukou a zároveň správně nasměrovanou odměnou k zaujetí polohy v sedě (dbejte na koretkní polohu bez vyvalování se do strany nebo šikmé usedání). Pokud jste přesvědčení, že IPO i SchH/VPG Vás na vždy bude míjet, velte psovi pro zastavení „K noze!“ (plus opět dopomoc rukou a odměnou).
Snažte se cvičit ve svižném tempu a poměrně krátce – nemá smysl psa „dřít“ 10 minutovou ovladatelností křížem krážem po place. Využijte chvíle jeho radosti a nadšení, kdy jej vyndáte z odkládačky nebo auta, a zacvičte si právě v tomto jeho natěšeném rozpoložení.
Pamlsky mějte vždy nakrájené dopředu na malinké kousky (zvíci nehtu malíčku) – účelem je odměna, nikoli nakrmení psa 🙂 Mějte pamlsky navíc snadno přístupné (držte jich v dlani víc, abyste mohli odměňovat průběžně) – není nic horšího, než když psovod půl hodiny loví odměnu z kapsy a pes mezi tím ztratí veškerou soustředěnost a natěšenost na práci; o tom, že rovněž ztratí absolutní spojitost s provedeným cvikem a následnou odměnou, ani nemluvě.
Odměňujte a chvalte často, ale jen tehdy, jde-li pes přesně a sleduje Vás (pozor na to, abyste se s odměnou „nestrefili“ do chvíle, kdy se zrovna po něčem ohlíží a neposilovali tak právě toto nežádoucí chování). Spadne-li Vám pamlsek, nikdy jej psa nenechte sbírat ze země! Cvik nemusíte nutně zakončovat posazením – tedy útlumovou polohou – spíš naopak, přejděte po několika přesně provedených metrech do hry (nechte psa skákat na pamlsky ve Vaší ruce nebo lovit hračku na šňůrce – dejte mu k tomu samozřejmě slovní signál nadšenou pochvalou a slovy vybízejícími ke hře) a tím ukončete celé cvičení.
Cvičte raději krátce a častěji (cca 4x – 5x týdně pár minut), než o víkendu naráz půl hodiny. Buďte trpěliví a důslední – uvidíte, že se výsledek dostaví 🙂
—————————
*Velikost je samozřejmě míněna v dospělé věku 🙂 Ale již na štěněti se dá poměrně odhadnout, zda z něj vyroste spíš těžkopádnější habán, nebo lehkonohé „šídlo“.
