Náš vrh západosibiřských lajek A Sotis přišel na svět v pátek 21. července – bohužel císařským řezem. A ta první noc byla opravdu krušná, tedy alespoň pro mě. Sajen se potřebovala vyspat z narkózy, takže všechny povinnosti ohledně masírování štěněcích bříšek a jejich čištění jsem musela zastat já (kdo někdy odchovával štěňátka tak ví, s jakou frekvencí pijí, vyprazdňují se a spí během prvních hodin po narození). Ještě že vlastní krmení prckové zvládali sami 🙂
Porodní váhy byly v rozmezí 350 až 389 g, tedy váhy, na jaké jsem zvyklá u fen československých vlčáků, které jsou řádově o 10 kg těžší než naše Sajen.
Ta, jakmile se vzpamatovala ze zákroku, začala o děti pečovat a poctivě kojit (i když jí děti usilovně šťouchaly tlapičkami do jizvy, což vlastně dělají doteď, a to s vervou ještě větší). Takže ty velké „myši“, co jsme si přivezli z veteriny, se záhy změnily v malé „tuleně“. Najedení tuleni pak ještě spíš připomínali želvy, které přes svá břicha sotva dokázaly lézt. Není tedy divu, že Aura svou porodní váhu zdvojnásobila již 5. den, kluci den 6. a Asja přesně na týden od narození.
Koncem prvního týdne štěňata také dostala svá definitivní jména – Aura, Altaj i Amur byli pojmenováni rychle, ale dlouho se nám nedařilo vymyslet jméno pro naši malou černošku nazývanou „Bubáček“. Volba nakonec padla na jedno z oblíbených ruských ženských jmen – Asja.
Amur Sotis, 1 týden
Fren z Letné a štěňata ZSL A Sotis
6 dní
2 dny starý „Bubáček“
