Ve čtvrtek večer 4.10. – 64. den od 1. krytí – přišla na Felinku její hodinka – tedy vlastně hodinky 3, během kterých porodila neuvěřitelných (alespoň pro mě) 12 štěňátek.
Porod probíhal, jako vždy u Felon, naprosto hladce. Po půl sedmé odtekla plodová voda a za chvíli přišel na svět první pejsek. Po čtrvtém narozeném štěněti si Felča na chvíli odpočinula a já jsem poněkud znervózněla, když jsem si uvědomila, že se jí ani po 4 narozených štěňatech téměř nezmenšilo bříško!
Pravda – na ultrazvuku bylo vidět dětí jako smetí. Paní doktorka jich napočítala 8 s tím, že nějaké plody mohou být ještě schované. Na druhou stranu příroda obvykle zařídí, že nadbytečné a nejslabší zárodky jsou během březosti vstřebány. Přála jsem si vrh pokud možno zase tak okolo 6 štěňátek, který je z mnoha důvodů podle mě ideální.
Vzdouvající se Felinčino břicho a 4 čerstvě narozené uzlíčky mě ale nenechaly na pochybách, že 6 štěňaty se to rozhodně neodbyde.
S desátým narozeným štěňátkem jsem postupně přecházela do stavu rezignace a po 12. novorozenci jsem naprosto automaticky očekávala potomka číslo 13…
Přestože porod byl relativně rychlý a hladký, byla na Felince patrná veliká únava a mě přepadla další starost, zda odchov 12 potomků vůbec zvládne. Přeci jen jí bude teď v říjnu 7 let.
Rozhodla jsem se tedy první dny nechat všechno na přírodě, která je u ČSV stále ještě poměrně moudrá. Felušce jsem se snažila dopřát pořádné porce a dostatečný přísun vitamínů i minerálních látek, aby se nedostavily zdravotní komplikace. Štěňátka jsem se raději snažila brát jako vrnící houf, než jako individuální tvorečky – byla to taková malá sebeobrana, aby mě případný "odchod" některých štěňátek tolik nesebral.
Během pátku a soboty přece jen 1 pejsek a 2 fenečky postupně přestali pít a během několika hodin uhynuli. Bylo to smutné, ale snažila jsem se to brát z toho "přírodního" úhlu pohledu. Jejich záchrana by byla pravděpodobně nejen nemožná, ale především nesprávná z chovatelského hlediska. Tato štěňátka, pokud by se vůbec dožila dospělosti, by nejspíš 
celý život trpěla sníženou imunitou a náchylností ke všem možným neduhům. Prodání takového štěňátka novému majiteli by se rovnalo nezodpovědnosti a bezohlednosti jak k tomuto majiteli, tak k plemeni jako takovému.
Zbylých 9 štěňátek – 5 pejsků a 4 fenečky – ale prospívá výborně a jsou to vitální a životaschopní tvorečkové, kteří dravě bojují o nejlepší máminy cecíky.
Já teď jen pevně doufám, že se nám nepřihodí žádná nehoda v podobě infekce či úrazu a že se dětičky dostanou jen do těch správných rukou…
