Druhá únorová neděle už od rána slibovala sluníčkem prosvícený den – jaké lepší počasí si přát, když naplánujete setkání štěňátek s jejich majiteli.
Do Litoměřic se sjeli téměř všichni sourozenci z vrhu C (chyběla jen Caya, což mě velmi mrzí), z vrhu D přijela malá Desire a na mladší brášky a sestřičky se přijel podívt také Brian z Béčka. Spolu s mými holkami se tak nedaleko litoměřoického výstaviště Zahrada Čech sešlo celkem 12 československých vlčáků.
Po tradičním bouřlivém přivítání jsme se se zájemci o výcvik věnovali troše teorie i praxe pachových prací a poslušnosti.
Pak už ale všechen čas i prostor, který jsem měli k dispozici, patřil jen dětem a jejich hrátkám a skotačení. A užívali si to určitě i jejich majitelé, protože jen málo co skýtá tak krásný pohled, jako banda rozverných honících se vlčáčích mláďat.
Trošku legračně chvílemi působila mezi odrostlými strýčky a tetami malá Desirka. Co jí ale ale chybělo na velikosti oproti starším štěňatům, to se snažila dohánět neohrožeností a sebevědomým prosazováním svého malého já 🙂 Některá štěňata na její hru bezezbytku přistoupila a nechala se benevolentně od malého Napoleonka válet po zemi a zahánět na útěk. Jiní naopak Desire pojali jako roztomilou živou hračku a schválně ji pošťuchovali s poťouchlým vlčím úsměvem od ucha k uchu.
Doufám, že setkání se líbilo nejen mně, a že při další příležitosti bude účast opět hojná 🙂
