Léto je u pejskařů obvykle ve znamení letních výcvikových táborů a u nás tomu letos nebylo jinak. Otázku "Kam?" nebylo třeba řešit – již od loňska jsem byla "zamluvena" coby výcvikář do Jevišovic.
Zastoupení rodiny Sotisáků bylo tentokrát poněkud slabší – kromě maminy Felon, Arinky, a Clifa dorazil pouze Tomáš s Desirou a Láďa se Samem (Brianem). Ale aby se neřeklo, alespoň na 2 dny nás poctili svou návštěvou také Kamil s Anuškou (a samozřejmě i Keltem z Molu) a Pepík s Bascem.
Náplň tábora byla zcela tradiční – první týden intenzívní výcvik po skupinkách dle pokročilosti a příprava na zkoušky. V týdnu druhém pak proběhly zkoušky dle NZŘ a KJ Brno, Jevišovický pětiboj a v pátek bylo společné zakončení tábora s grilováním.
Slovo dovolená se bohužel v mém případě poměrně dost míjelo se svým pravým významem 🙂 – vstávání po páté hodině, v 6 odchod na stopy, celé dopoledne věnované vedení výcviku, podvečerní příprava na zkoušky a následná asistence u obran pro mě znamenaly v podstatě celodenní úvazek. Ale co by jeden pro ty naše vlčouny neudělal 🙂 Přesto jsem se paradoxně těšila na zkouškové dny – že si konečně trochu odpočinu.
Na pondělí 4.8. byly objednané zkoušky dle Národního zkušebního řádu. Celkem kurizně se nakonec stalo, že z původních zájemců se z nejrůznějších důvodů nedostavil nikdo a nastoupily jen samé dvojice, které byly "do počtu" 🙂 Takže takhle "do počtu" jsme si s Felinkou udělaly zkoušku ZZO (s 56 body na známku Prospěla výborně).
Úterý pak bylo vyhrazeno zkouškám Kynologické jednoty Brno. Nastupovala jsem jak s Arinkou tak s Clifem a byl to tak trochu adrenalin, protože jsem viděla, že ani intenzívní každodenní výcvik, plavání, vedro a ranní víc jak hodinová procházka před zkouškami (včetně divokého dovádění s Arinou) Clifovi nijak viditelně neubralo energii. Bylo mi jasné, že na "plac" nastupuji s neřízenou střelou jménem Clif 🙂
Nakonec ale vše dobře dopadlo. Arinka udělala zkoušku za 78 bodů a kdyby neztratila desítku za hromadné odložení (prostě se rozhodla jít podívat na Brestíka z Deštné hory), bylo by to na Velmi dobře. Clif sice nasbíral velké ztráty za jistou rozjívenost, ale cviky zvládl všechny a dokonce si přidal z vlastní iniciativy nalezení buřta na cvičební ploše (ono je vůbec vyhledávání všeho poživatelného – v tom, co je poživatelné, se ale často naše názory liší – jeho mistrnou disciplínou).
Paní rozhodčí Nalezené se líbil jeho bezprostřední a radostný projev (byť to místy bylo až trochu moc rozverné – ale co chcete od štěněte?) a ohodnotila ho celkem 77 body. Tím se Clifík stal nejmladším československým vlčákem se složenou zkouškou – v den konání mu bylo přesně 10 měsíců a 1 den!
Společný závěr tábora jsme se rozhodli s Tomášem a Ivou neabsolvovat. Důvodem byla nutkavá touha zajet se podívat na slovenský tábor v Hronci, kde v sobotu probíhala bonitace. Nápad to nakonec asi nebyl úplně nejlepší, protože pánbu nás vytrestal hrozným počasím (celou bonitaci neskutečně lilo), dost nepohodlnou cestou a ještě méně pohodlným nocováním ve stanu uprostřed areálu, kde celou noc někdo trajdal a psi tak nezvřeli do rána tlamky (při hrubém odhadu cca 70-80 psů se v tom opravdu spát nedalo). Nejvíc ale zamrzelo počasí a tím promarněná šance pořídit nějaké kloudné fotky a bonitaci a tu spoustu psů si trochu užít. Ale všechno zlé je k něčemu dobré – já jsem viděla Felinčinu vnučku Ajdu Kalinovská svorka – Gero a hlavně pro naše dva mladé výtržníky – Desiru s Clifem – ta cesta určitě také nějaký přínos měla.
Jak tak ťukám do klávesnice, přes rameno závistivě pozoruji chrnící trojici A+C+F, která mi zcela bezostyšně okupuje postel, a přemýšlím, že by se měla zavést ještě dovolená na zotavenou z dovolené – já bych ji rozhodně uvítala 🙂
