V posledních letech jsem absolvovala letní výcvikové tábory bez výjimky jako výcvikář. Má-li člověk ale vlastní mladé zvíře, které je navíc co se výcviku týka poměrně slibné, je třeba vyrazit někam také jako „řadový účastník“.
Přesně z těchto důvodů jsme já s Clifem a Tomáš s Desire druhý školní týden strávili na LVT v Nadějkově (samozřejmě, že Felča a Arinka nemohly chybět 🙂 ).
Byť to nebyl oficiální čévéčkářský tábor, sešlo se zde ČSV poměrně hodně (namátkou Udo z Litavské kotliny, Bounty z Blatnických vinic, Sauron z Litavské kotliny, Altaj Norský vlk, Lara Zlatá Palz, Unique Eden severu, Gilgameš z Věrné smečky atd.). Z naší CHS dorazil ještě Cirášek (Cir Cleo) se svou neustále dobrou náladou překypující paničkou Danou a vlčáčí „družkou“ Lony (Chye Z´ Lownn de la Mollyniére de Lo´Scale). Danu i její čtyřnohé svěřence musím moc a moc pochválit – všichni 3 udělali na táboře obrovský pokrok a posunuli se z výcvikového hlediska opět o notný kus dopředu.
Uznání patří rovněž Tomášovi s Desi – zvláště za dokonale utajené zkoušky! 🙂 Byla jsem totiž ten poslední člověk v táboře, který se dozvěděl, že tito dva v sobotu složili zkoušku ZZO. Nutno dodat, že bez vydatné pomoci ostatních spolutáborníků (hlavně těch ze Slavína! 🙂 ) by se to Tomovi nepodařilo. Když si vzpomenu, jak obratně jsem byla během zkoušek NZŘ manipulována po táboře – tu venčit, tu na kávu do jídelny atd., musím se zpětně smát :))) Překvapení to ale nakonec bylo moc hezké a tak oběma ještě jednou děkuji!
Oraganizovaný výcvik na táboře probíhal pod taktovkou Václava Zeiska a jeho „trenéra“ – Petra Jílka. O obrany se pak s Petrem dělili ještě Láďa Šíma a Packa – Jitka Jozová.
Za sebe a Tomáše mohu asi napsat, že nejvíce jsme se věnovali právě obranám, kde si troufám říct, že jak Desi, tak Clif zanamenali znatelný pokrok. S poslušnostmi to bylo kapku horší, protože pro neustálou obsazenost placu a přes den panující značné vedro, pro ně nezbyl takový prostor, jak jsem si původně plánovala. Ale přesto považuji možnost zacvičit si v cizím prostředí za velmi přínosnou.
Největší bolístkou se pro mě staly stopy, kde, jak se ukázalo, máme hodně velké „rezervy“. Ale pevně věřím, že s Clifovou žravostí všechno dohoníme 🙂 (hlavně ale odbourat vlastní lenoru ke stopování…)
Týden na táboře utekl jako voda, ale rozhodně patřil v mé letošní výcvikové sezóně k těm nejlépe a nejefektivněji stráveným dnům! Doufám, že si to napřesrok zopakujeme 🙂
