Poslední dubnový víkend byl ve znamení výstav – v Budějovicích byla mezinárodní výstava psů a v neděli se konala klubová výstava v Drahoníně. Prvotní nápad, že si v sobotu střihneme mezinárodku a v neděli pak klubovku, jsem poměrně rychle zavrhla a rozhodla se jet do Drahonína již v pátek. Alespoň se zase jednou podívám na bonitaci, která se konala v sobotu, a psi se řádně do neděle rozkoukají. Tedy alespoň takhle jsem si to představovala.

Hned večer po příjezdu mi ale pubertální tandem Gandalf / Moja dali jasně najevo, že mi hodlají zajistit pěkně perný víkend. Byli dokonce utržení tak moc, až jsem měla největší chuť je naházet do auta a vyrazit zpět směr domov!
Část trablů vyřešila ranní výměna chatičky za ubytování na strategičtějším místě. Téměř celý zbytek pubertální rozjívenosti se pak podařilo dostat pod kontrolu lehkým procvičováním poslušnosti přímo v centru dění v kousek ostatních psů. Ze dvou naprosto nepřístojně se chovajících mládežníků se skoro mávnutím kouzelného proutku (rozuměj rukou s piškoty) stala dvě zvířata, která se dokázala soustředit na pamlsek a na to, co se po nich bude chtít. Hurá! Tak nedělní výstavu máme šanci zvládnout bez excesů!

V sobotu se na Šafránkův mlýn vydal se svými majiteli také náš bráška Grafias (Dee Dee), kterého jsme měli možnost vidět naživo poprvé od odběru štěňat. Vyrostl z něj krásný pes s uhrančivě žlutýma očima a pěkným, krátkým ocáskem. Jsme moc rádi, že jsem ho mohli vidět a navíc se seznámit s jeho super majiteli. Naproti tomu seznamování sourozenců jsme v plánu úplně neměli (na to by se museli vídat pravidelně nebo alespoň nebýt v rozpuku puberty), ale přesto se podařilo pořídit alespoň částečně společné foto. Ostatně focení psů bylo po účasti na výstavě druhou hlavní náplní víkendu (tyto fotky jsou pro mě jakési poznámky ke psům, které na akci vidím. To píšu jako vysvětlivku pro všechny, kdo možná fotky vyhlížejí někde ve veřejném prostoru).

Na den D, tedy nedělní výstavu, bylo přihlášeno úctyhodných 90 československých vlčáků! Celkem 40 psů a 50 fen (opravdu takhle pěkně zakulaceně) přijela posoudit slovenská rozhodčí Petra Hercegová, která sama ČSV v minulosti chovala. Její přístup ke psům i vystavovatelům byl velmi milý a zároveň velmi fundovaný. Ocenění každého psa neopomněla zdůvodnit patřičným komentářem. Pro některé vystavovatele byl možná překvapující požadavek na pohyb v klusu pomalým tempem. Ale právě v tomto tempu se skvěle projeví, zda má pes lehký vlčí pohyb a nevykazuje některé nedostatky nebo vady, které při v rychlém tempu mohou „schovat“. Mně osobně se přístup paní rozhodčí opravdu líbil a vystavování jsem si tentokrát opravdu dokázala užít. Gandalfa za chování v kruhu musím pochválit, i když v závěrečných soutěžích na něm bylo znát, že už je přetažený. Moja tentokrát neuvěřitelně zlobila v pohybu a bohužel svůj krásný lehký klus nepředvedla naplno. Přesto obdržela hodnocení, kterého si z takto prestižní výstavy a od rozhodčí specialistky velmi vážím. V soutěži o Nejlepší pár mi šlo pak už jen o to, abychom zvládli pobyt i pohyb v kruhu bez karambolů a nebo nějaké ostudy. V tréninku oba už spolupracují pěkně, ale situace naostro je vždy jiná. Tedy přestože jsme byli poslední, měla jsem radost, že to bylo bez ztráty kytičky.

Gacrux Sonata Carpathica V1, CAJC, Klubový vítěz mladých, BOJ (tř. mladých / 5)
Gomeisa Sonata Carpathica – V bez pořadí (mezitřída / 8)
Nejlepší pár – 4. místo (4)

Mám-li náš výstavní úspěch shrnout v kostce a přeložit do normální lidské řeči, tak Gandalf vyhrál svou věkovou kategorii mezi samci a ještě porazil nejlepší fenku z téže věkové kategorie. Moja sice nevyhrála, ale přesto byla ohodnocena jako krásná.
A já to přežila bez úrazu nebo nějaké potupné kreace na zemi.

Abych nezapomněla, jako obvykle nám na víkendový výjezd dělal společnost dědoušek Axík Griff Sotis. Je to kluk statečná!