V neděli 24.6.2007 se opět sjeli sourozenci z vrhu B Sotis v Litoměřicích. Toto setkání bylo tak trochu plánované jako dodatečná oslava prvních narozenin, které naše „děti“ měly 3.6.2007. Bohužel, ze zdravotních důvodů nemohla dorazit Benettka (je po vážné operaci) a Belcore Sotis (bral antibiotika na infekční kašel). Na devátou ráno na náš litoměřický cvičák tedy dorazili se svými páníčky Basco, Brest a Brian.
V plánu jsme měli zacvičit si poslušnost a obranu. Pro kluky (dvou i čtyřnohé) to byla dobrá příležitost k tréninku v cizím prostředí i k vyslechnutí si názorů a rad jiného výcvikáře.
Po tréninku jsme si zašli na výborný oběd do nedalekého kempu a protože oproti předpovědi počasí sluníčko parádně hřálo, vyrazili jsme po obědě k jezeru. Ještě že tam bylo relativně pusto, protože 6 vypuštěných čévéček osvěžených studenou vodou byla tedy porce! 🙂 
Po prvotní smršti, kdy se celá banda několikrát prohnala po břehu sem a tam, cákala, šlapala nám po nohou a všude rozhazovala písek, jsem přeci jen své tři psy uvázala a na volno zůstali jen mladí kluci. Ale co čert nechtěl, Brestík postřehl procházející rybáře a poněkud nešetrně jim prolustroval igelitku s krmením pro ryby. No, padlo pár peprných výrazů, krmení se znova posbíralo a rybáři šli vesele chytat o kus (asi notný 🙂 ) dál. Kdyby rybáři tušili, jaké měli vlastně štěstí, že se lustrace igelitky neúčastnili všichni přítomní vlci – myslím, že už by totiž ani nebylo co sbírat :)))
Odpoledne utíkalo jako voda a mě se vůbec nechtělo majitele se štěňaty pustit domů – nejraději bych si je všechny užívala až do pozdního večera.
Kluci se stále výborně snáší – vítají se a hrají si, jako by se jich puberta vůbec netýkala. Felinka své děti také stále vítá s obrovským nadšením, Arinka musí mladší brášky nejprve symbolicky umravnit, ale pak by s nimi řádila o sto šest. Jen Aldík je vůči štěňatům stále nevraživější, protože mu v nich roste „konkurence“. A tak jeho uvítacím rituálem je demonstrace vlastní nadřazenosti, kterou si neodpustí klukům při každé příležitosti připomenout, i když ti svého „taťku“ bezmezně ctí a stále se mu koří.
Byla to velmi pěkná neděle a jedinou chybičkou bylo, že se sourozenci nemohli sejít všichni…
